Jdi na obsah Jdi na menu
 

František Plánička František Plánička

Klub / tým: Slavie

Sport: fotbal
Pozice: brankář

Narozen: 2. července 1904   († 1996)

Od kopané s hadrákem na ulici ho pan Nenadal dovedl do žákovského mužstva Slavie, ač byl duší sparťan. Další měsíce strávil ve Slovanu, v patnácti se stal hráčem prvotřídní Bubenče, kde ho museli o dva roky ostaršit, aby mu vzápětí nedovolili přestup do Sparty. Protože měl fotbal rád, sám zaťukal počátkem března 1923 na dveře kanceláře SK Slavie. První zápas v jejím dresu odehrál ve Vídni načerno, opravdová premiéra přišla až o měsíc později proti Čechii Karlín na Letné. Pláničkovi se splnil klukovský sen: být brankářem velkého klubu.

V dresu pražské Slavie pak strávil František Plánička i celou fotbalovou kariéru. Po „ligovém" tričku přišlo zcela zákonitě vzhledem k poctivosti a talentu brzy i tričko nejcennější - reprezentační...

„Přestože neustále sněžilo, uvažoval jsem pořád o kopané. Loket byl v pořádku, chuť k zápolení zůstala a navíc přede mnou ležel dopis, který jsem po chvilce mohl citovat nazpaměť. Nesl záhlaví fotbalové asociace a stručně oznamoval, že budu hájit branku národního mužstva proti Itálii. Datum 17. ledna 1926 bylo známo..."

Premiéra v reprezentaci nedopadla pro Františka Pláničku ideálně -bez hráčů Sparty prohráli v Turínu 1:3. Protože byl zápas poprvé natáčen kamerou, mohl se brankář Slavie vidět vzápětí na plátně kina. V dalších dvanácti letech zaokrouhlil reprezentační bilanci na 76 startů, z toho 37 vítězných. Mezi 22 prohrami zaujímá výsadní postavení ta z prosince 1937, kdy hájí branku reprezentačního týmu proti Anglii s legendárním Matthewsem. V památném zápase prohráli tehdy naši 4:5 nešťastným vlastním gólem.

„Dejte Pláničku omladit a nabídnu vám ze něj deset tisíc liber," tvrdil funkcionářům známý manager Arsenalu Allison. Pro Františka to byla velká slova uznání, přesto byl rozhodnut pověsit kopačky na hřebík. Ale důvěra příznivců ho znovu vrací na hřiště. Na jaře 1938 odjíždí na své druhé mistrovství světa, kde však jeho cesta končí v zápase druhého kola proti famózním Brazilcům frakturou loketní kosti, s kterou dokázal dochytat plných 33 minut, aniž o tom spoluhráči věděli. Brazilec Perracio v nezaviněné srážce končí bohatou kariéru nezapomenutelného československého gólmana.