Jdi na obsah Jdi na menu
 

Náš fotbal nikdy netrpěl nedostatkem kvalitních gólmanů. Když Československo na mistrovství světa 1934 v Itálii vybojovalo stříbro, byl hrdinou František Plánička. Když tento úspěch zopakovalo v roce 1962 v Chile, celý svět obdivoval Viliama Schrojfa. A do třetice, když jsme se v šestasedmdesátém radovali v Jugoslávii z titulu mistrů Evropy, byl velikánem Ivo Viktor. Původem Hanák od Olomouce, který nikdy nepoznal svého otce a vyrůstal pouze s maminkou a babičkou.Osobnosti českého sportu (46.) - Ivo Viktor

Do branky se poprvé postavil jako čtrnáctiletý ve Šternberku, odkud se přes Železárny Prostějov a RH Brno v roce 1963 dostává na vojnu do slavné Dukly Praha. Se svými téměř ideálními tělesnými proporcemi na sebe upozorňuje rychlostí, obratností, instinktem, ale rovněž neuvěřitelně dlouhým výhozem, při němž míč svou pravačkou posílá za půlící čáru! V sezóně 1966/67 s Duklou postupuje přes Anderlecht a Ajax Amsterdam až do semifinále Poháru mistrů evropských zemí, kde vojáky zastavuje Celtic Glasgow. Předtím ovšem 12. června 1966 prožívá reprezentační debut, a to na nejslavnějším stadionu světa Maracaná, kde prohráváme s úřadujícími mistry světa Brazilci jen 1:2.

Na podzim téhož roku, přesně 11. listopadu 1966, při svém druhém reprezentačním startu už proti novým úřadujícím mistrům světa Angličanům fascinuje svým bezchybným výkonem na londýnském Wembley a našim barvám vychytává senzační bezgólovou remízu. O čtyři roky později na MS v Mexiku, kde se Československu nedaří, uplatňuje své kvality v utkáních s Brazílií (1:4) a Anglií (0:1). Přesto jednomu šoku neuniká. Legendární Brazilec Pelé zpozoruje, že Viktor stojí mezi malým a velkým vápnem, a ze středového kruhu vysokým obloukem nakopává balón, který za ohromného řevu diváků končí centimetry od naší tyče! „Stáli při mně všichni bozi, vrátit bych se nestačil. Byla by to pořádná ostuda," vzpomíná stále s husí kůží na zádech.

Ale pozor, už jsme v bělehradském finále 1976, do něhož Viktorovo mistrovství pomohlo Československu vydatnou měrou. Běží 90. minuta, vedeme nad Němci 2:1 a celá naše země se chystá k obrovským oslavám. Ovšem ve Viktorově kariéře dochází k dalšímu šoku! „Němci pořád tlačili a Hóness z rohu poslal centr před naši branku. Najednou jsem nějak ztratil důraz, vyběhnul jsem pozdě a laxně. Šel jsem do souboje s Holzenbeinem a moc jsem si přál, aby rozhodčí písknul faul. Místo toho mu však míč spadnul někam na týl nebo na záda a odrazil se do mojí sítě. Tahle chyba mě mrzí celý život," svěřuje se brankářský fenomén.

Finálový stav 2:2 s Němci neřeší ani třicetiminutové prodloužení, ale až pokutové kopy. „Když kopali Bonhof, Flohe i Bongartz, pokaždé jsem šel na jinou stranu. Pak si postavil balón Hóness a já už směr vystihnul. Kdyby býval nepřestřelil, myslím si, že bych jeho penaltu měl..." Když následně Panenka svým dloubákem proměňuje, stáváme se mistry Evropy a Ivo Viktor nejlepším hráčem šampionátu! Je mu však čtyřiatřicet a zastaralé zranění zádového svalstva jeho famózní kariéru, v níž byl čtyřikrát vyhlášen nejlepším fotbalistou Československa, brzy končí. Úspěšně ovšem trénuje brankáře, takže v této roli u reprezentace, už české, asistuje při jejím stříbrném tažení na ME 1996 v Anglii i na ME 2000 v Belgii a Nizozemí.